SickFace: Rozhovor s Woodym

05/24/21
Zoe
Novinky

Exkluzivní rozhovor s grafikem Woodym Trojákem!

Rock'n' rollový zpěvák, kytarista, ilustrátor a grafický designér – to všechno je Vojtěch „Woody“ Troják, renesanční člověk, jehož jméno je skloňováno nejen napříč českým undergroundem. S naší značkou spolupracuje od úplného začátku, a je tedy tím mužem, kterému vděčíme za vzhled loga a za škálu okultních designů které u nás najdete.

V tomto speciálním rozhovoru pro náš web SickFace se dozvíte na čem Woody právě pracuje, kde bere inspiraci, a co by doporučil začínajícím umělcům kteří se chtějí vydat na stejnou kariérní dráhu.

První otázka je klasická pro umělce v této době: Co teď děláš? Dovolí ti doba živit se výhradně uměním, nebo jsi přibral nějaký další job?

Momentálně se koukám na ToDo list s třinácti většíma i menšíma projektama, který mibudou dělat společnost následující tři měsíce. V tenhle moment mám konkrétně rozdělanej design pro jeden krám v Oklahomě, je to kovbojský, takže je to dobrý.

Vedle toho pracuju na novejch věcech pro Mighty Sounds a doklepávám dva projekty těsně před finišem, jeden merch design a pak obal na novou desku kapely Konfront. Současně si navíc pimpim svatební oznámení hehe.

Musim se přiznat, že jsem měl v průběhu loňského roku trochu strach, že mě celá tahle situace taky sejme, ale v podstatě se nic nezměnilo a na stole mám neustále spoustu zábavnejch věcí který si užívám. Navíc tedy stále pracuji na part time v reklamní agentuře, ale stále se držím u řemesla.

S naší značkou SickFace spolupracuješ od začátku, jaký je tvůj nejoblíbenější design který jsi pro nás vypracoval?

Nejradši mám Sick Café a Voodoo kouzelníka.

Mimo naší značky spolupracuješ s velkým množstvím dalších lidí, ať už to je hudební grafika pro kapely, ilustrace pro knižní autory, designy pro širokou škálu značek... Máš prostor ještě dělat vlastní projekty?

Né že bych si vyloženě ujížděl na nějaký pracovní době, ale vzhledem k objemu grafickoilustrátorský práce musim respektovat nějaký limity abych se z toho nezbláznil. Tyhle výtvarný kapacity jsou už poměrně dlouho zaplněný klientskejma zakázkama a na čistě osobní projekty, ba dokonce experimenty, bohužel nezbývá skoro žádný čas.

Sem tam ale udělám něco pro kamarády nebo rodinu, tam vždycky vylezu z tý zajetý výrazový škatule a vydávám se trochu do neznáma.

I když by bylo skvělý mít víc času na osobní tvorbu, pořád tuhle práci miluju a považuju za velkej dar, že si tim vydělam na živobytí a že mám stále co dělat, to je podstatný. Nutno taky podotknout, že kromě ilustrace miluju i hudbu, takže musim mít čas na psaní novýho materiálu, zkoušení s kapelou a tak.

Mezi tvé nejvýznamnější zářezy na umělecké pažbě bezpochyby patří dlouholetá spolupráce s festivalem Mighty Sounds. Jaké to bylo přebrat štafetu po Marcelu „Panzerovi“ Musilovi?

Je to tak, letos spolu s Mighty Sounds pečeme už sedmý rok. Když jsem po Marcovi převzal MS, bylo mi krátce 23 a i když jsem v té době měl v balíčku řadu merch designů, plakátů a tak, z dnešního pohledu vidim, že to nebylo vůbec dobrý portfolio. Nabídnout kamarádům z Mighty pomoc s dokončení grafiky k desátému ročníku festivalu tedy bylo buď čiré šílenstvní, nebo nedostatek soudnosti, nevim. Zcela určitě za tim ale byla touha nahlédnout do materiálů na kterých Marcel pracoval a hlavně to pro mě byla obrovská čest.

Marcel mi věnoval poměrně dost svého času, probírali jsme spolu mnoho mých prací a ve všech ohledech mi byl dlouhé roky vzorem. Dá se říct, že už od prvotních designů co dělal pro kultovní firmu Final, jsem hltal každou linku kterou nakreslil. Když odešel, měl jsem pocit, že mu to dlužim. Došlo mi, že je na místě se pochlapit a jestli to v tomhle oboru myslim vážně, tak se toho nesmim bát. Byl jsem popravdě dost překvapenej, jak rychle se ke mě přeorientovala spousta kapel a lidí se kterými Panzer dlouhé roky spolupracoval.

Byla to tedy výzva a vášeň v jednom. Nicméně za to jakým způsobem se vše vyvinulo patří velký dík celé Mighty crew, protože kdybych tenkrát nedostal šanci připojit se do teamu, jen stěží bych dnes dělal to co dělám. Posílám paroháče a klanim se.

Co rodina, podporuje tě v tvorbě od začátku? Jak na své začátky vzpomínáš?

Haha, to víš, když domů nosíš na základce i na střední kule skoro ze všeho, tak nikdo moc neřeší, jestli budeš jednou zedník, bankéř nebo čmáral. Pomalovaný sešity od začátku do konce jsou k ničemu, když horko těžko prolejzáš. Je ale pravda, že i když jsem svoje rodiče timhle potrápil, tak jsem měl v rámci lásky ke kreslení naprostou volnost.

To pomalu přerostlo do rodinný podpory a v určitym věku se to pak nějak zlomilo na všechny strany a když všichni pochopili, že tohle je ta cesta kterou chci jít a nikdo s tim nic moc nezmůže, začali bejt možná i trochu pyšný. Mimochodem naprosto identickej scénář se odehrál i na hudební téma, tam jsem ale měl podstatně větší zázemí.

Tvé ilustrace jsou rozpoznatelné na první pohled, co si myslíš že vystihuje tvůj styl? Máš nějaké umělecké inspirace?

Tyjo, já to nerad popisuju protože moc nevim jak. Pravděpodobně moje věci poznáš podle toho že jsou dost barevný, v posledních letech se propadam čim dál víc do takový srandovnější komixový stylizace vycházející z animákový klasiky. Zároveň to má ale vždycky nějaký temný fragmenty. Lebky, sex, příšery, rychlý auta, oheň, prostě takovej rokenrol, ale nerad bych to takhle odbyl, takže ať si každej udělá svůj názor.

Mám pochopitelně spoustu oblíbenejch ilustrátorů, grafiků a obecně lidí, který mě baví sledovat, nebo mě konzumace jejich práce nějakým způsobem popohání v tý mojí. Není to ale žádná konkrétní inspirace, spíš například barevná paleta nebo kompozice.

Dřív jsem se kolikrát nechával inspirovat svými favority až moc, což často vedlo k tomu, že jsem se snažil udělat stylově design, který by měl obstát vedle práce mého oblíbeného umělce. Jenže takhle to ty vole nefunguje a jsem rád, že jsem se nějak přirozeně prokousal do bodu, kdy cíleně nelovím inspirace všude možně v knihách, po netu atd., nebo se nenechám unést třeba nějakou palbou od Kena Taylora. Nakonec totiž zjistíš, že nejlepší inspirace je tvoje hlava a v ní proudící prapodivný myšlenkový pochody. Tam vidim cestu. Strejček v jednom rozhovoru řekl že musíš vizualizovat.

V grafickém průmyslu už jsi ostřílený veterán, je něco, co bys doporučil začátečníkům v oboru?

Veterán? Haha, to teda fakt nejsem. Je mi teprve 30. Mám toho za sebou sice dost, ale na status veterána si ještě nějakou tu dekádu rád počkám. To se týká i rozdávání rad.Kdybych měl alespoň z vlastní zkušeností říct co si myslim že funguje jako cesta k nějakýmu růstu, tak je to v první řadě vnitřní oheň, láska, řikej si tomu jak chceš, k tomu co děláš.

Jestli nemůžeš usnout, protože ti v hlavě šrotujou nápady, tak se prostě zvedni, sedni ke stolu a dělej. Tahle práce se nedá dělat pro followery na instagramu nebo pro lajky na facebooku.Myslim si, že dokonce ani čistě pro prachy.

Jediná opravdová odměna je pocit ze seberealizace a vědomí, že jsi do toho momentálně dal všechno co máš. Co na tom, že třeba nevynikáš v anatomii, že na to nemáš školu, že ti nejde pracovat se světlem a tak. To jsou všechno věci, který se systematickou prací (čti zábavou) naučíš míň nebo víc ovládat.

Věřim tomu, že když pro věc skutečně dejcháš a vnímáš jí jako nějakej vyšší princip, svoje publikum si vždycky najde.