- V roce 2019 sis otevřela vlastní tetovací studio. Byla to pro tebe velká změna oproti dřívějšku?
Byla, ale od začátku mého působení v Hellu jsem k tomu osamostatnění směřovala. Důležitý je, že v Hellu o tom věděli a podpořili mě. Když si člověk uvědomí, co umí a ví, že se o sebe dokáže postarat a hlavně udržet i nějakou pracovní disciplínu, tak je to pak jen přirozený vývoj a otázka času. Taky si myslím, že by si každý začínající tatér měl alespoň ten začátek v nějakém profi studiu zažít. Je to opravdu nezbytné pro pochopení toho, jak takový provoz funguje, jak komunikovat s lidmi, hygienické postupy, atd.
To vše jsem mohla uplatnit ve vlastním studiu na Žižkově. Já jsem hlavně občas hrozně asociální a i když mi bylo v kolektivu kamarádů a kolegů moc fajn, přesto se většinu času cítím lépe sama. Na svoji práci potřebuju maximální klid a prostor.
- Je nějaké tetování, které jsi odmítla udělat? Jak bys jednala s klientem, který má nějaký očividně nedomyšlený nápad?
Těch nedomyšlených nápadů mi občas přijde do zpráv víc než dost. A buď jsou v zárodku dobré a dotyčný člověk zajímavý a inspirativní, takže se s tím dá pracovat, korigovat to nějakým směrem, anebo prostě takové zadání odmítnu.
Nemůžu vymýšlet za lidi, co by měli mít na těle, když mi nejsou třeba schopní ani říct, co se jim líbí, nad čím přemýšlejí, nebo čím žijí. Je to osobní služba a já ty motivy chci vždy dělat na míru. Nesdílím úplně představu, že jsou lidi moje plátno, právě proto, že mě na tom baví ten střet dvou světů, ten dialog. Někdo s něčím přijde, já se nadchnu a představivost se rozjede na plné obrátky. Tyhle momenty jsou pro mě plné tvůrčího potenciálu. Než třeba jen sedět a přemýšlet jaký volný návrh vytvořit, odkud začít...
Taky je problém, když má někdo představu až příliš přesnou. Ta důvěra a 100% prostor v navrhování je zkrátka nezbytný. Pokud ještě nějaké motivy odmítám, tak ty, které se třeba stále opakují anebo mi jednoduše nesedí stylem.
