SickFace: Rozhovor s Tomášem Motalem

Exkluzivní rozhovor s ilustrátorem Tomášem Motalem!

 

 

 Pokud se jen trochu zajímáte o to, co se děje ve světě komiksu, jméno Tomáš Motal vám nemůže být cizí. Za svou sešitovou sérii TRAUM si Tomáš vybojoval ceny Muriel hned ve dvou kategoriích, nejlepší kresba a nejlepší krátký komiks. Jeho příběhy jsou plné temnoty a mysteriózních jevů, a svou tvorbou se nekompromisně zapsal do popkulturního povědomí.


  Náš exkluzivní rozhovor s Tomášem Motalem vám osvětlí, jaké hrdiny si vybírá do svých příběhů, co mu chybí v českém komiksu, a co by svou tvorbou chtěl dokázat.

  •  Ve své tvorbě hodně uplatňuješ detailní ilustrace budov a rozličné architektury, je o tobě známé, že tě v tvorbě hodně ovlivnilo prostředí Olomouce, města tvého dětství. Kreslíš raději postavy nebo lokace?

 Architekturu mám hodně rád. Vždycky jsem měl slabost pro továrny, železnici, paneláky, haly a vůbec prostředí periferie. Jako dítě jsem se kreslení postav vyhýbal. Raději jsem kreslil město, vlaky nebo abstrakci. I na škole jsem se většinou z figurální kresby zdejchnul. 

 Ale ve svých komiksech vyprávím příběhy, a příběhy tvoří postavy. Takže jsem se musel naučit kreslit i figury. Ale nejvíc si při tvorbě užívám tu čirou fantazii.

  •  Hrdinové tvých komiksů jsou povětšině životem zlomení lidé, potýkající se s existenčními problémy a bizarními situacemi, kteří žijící na periferii společnosti. Co tě přitahuje na tom, vyprávět příběhy takto vyčleněných jedinců?

 Myslím, že jsem hodně empatický člověk. A obzvlášť vůči outsiderům. Ať už v popkultuře, nebo ve skutečnosti. Nikdy jsem nepatřil do party nejoblíbenějších dětí, nejsem zrovna společenský a oblíbený.

 Sám jsem vlastně takový outsider a tak je to asi přirozené že vyprávím o takových lidech. Mým oblíbeným žánrem je noire a ten je na ztroskotancích postavený. Dokonalost mě totiž děsí.

Tomáš Motal
  •  Co si myslíš o současné české komiksové scéně?

 Já vlastně ani nevím? Mám mezi komiksáky pár kamarádů, ale jinak se vlastně celkem straním. A co se týče věcí co tu vznikaj. Tak na deset přinejlepším průměrnejch srágor, vyjde tak jedna dobrá. Furt to tady smrdí takovou jistotou. Historický komiksy, komiksy o hokejistech, dětský komiksy, desátá reedice Rychlých šípů. Ale nějaká žánrovka, třeba scifi, horor, nebo kriminálka, vůbec. 

 Je to vlastně dost podobný jako u filmů nebo seriálů. Ale to souvisí s poptávkou i prachama. Prostě si tady rádi čicháme vlastní prdy a cokoliv jinýho nám smrdí.  A ty prdy nějaký chechtáky vydělaj.

  •  Dělal jsi mimo jiné ilustrace pro časopis A2, pro Olomoucký Mimokolektiv, spolupracuješ i se značkou své partnerky, KRAS. Jaké typy zakázek tě baví, co naopak raději odmítneš?

 Nesmí to bejt blbost. Vždycky mi ta práce musí dávat nějakej smysl. Nechci dopadnout jako takovej ten ilustrátor, co jede jednu pitomou zakázku za druhou a na vlastní práci nemá čas a energii. Chci dělat věci, co maj ksicht a názor. Ne nějakej reklamní produkt bez chuti a zápachu. Největší problém mám se zakázkama od lidí, který jsou úplně z jinýho světa. Dost často různý markeťáci a korporáti velkejch firem. Pár prací jsem takhle zkoušel, ale bylo to jako bychom mluvili jinejma jazykama. Prostě jsme si nerozuměli.

Tomáš Motal s velkým ptákem.
  •  Se značkou SickFace máš teď svou premiéru v tematické kolekci „The Future Is Now“. Jak bys svůj design popsal?

 Heh, hele no když to řeknu upřímně, tak jsem vlastně plnil zadání. Postapo válečníka v  mecha brnění trochu jako z Falloutu. Ale pokud chceš abych si vymyslel nějakej vtipnej příběh, tak na motivu jsem já.

 Stojím v mecha brnění na barikádě posledních zbytků lidství. Proti hordám zlejch lidí, blbců, omezenců, dezinformátorů, bezpáteřních zmrdů, nácků a podobný havěti. A kosím to hlava nehlava dokud si pro mě nepřijdou.

  •  Jsi tak trochu renesanční člověk, mimo komiksu a ilustrace tě lidé mohou znát i z tvé kapely Schwarzprior. Chystáte nějaké novinky, nebo se teď soustředíš hlavně na svou komiksovou tvorbu?

 Hele, je to složitý. Tak trochu do toho hodil vidle život. Jako když je ti 25 a seš na škole, tak se kapela dělá jedna báseň. Pak je ti najednou 35 a je to všechno někde jinde. Já bych se hrozně rád věnoval muzice víc, ale tak nějak je to boj. To čemu se věnuju sežere strašnýho času. 

 Pak taky lidi se s věkem posouvaj, maj vlastní životy, partnerky, práce atd. Kamarádi odcházej a přicházej. Ilustrace mě nějakým způsobem aspoň živí, takže je logický, že je pro mě prioritou. Ale pořád mám to semínko někde v sobě, tak třeba zase vyklíčí.

  •  Jaké jsou tvé další umělecké ambice? Plánuješ se dostat do mainstreamu nebo ti víc vyhovuje underground?

 Jako je otázkou, jak to přesně myslíš? Jak definuješ mainstream a underground? Já si myslím, že to co dělám je mainstream, ale kvalitní. To že je to underground je daný pouze tím, že se o to starám sám. Nepoužívám placenou propagaci nic. Funguju jen na doporučení lidí.

 A co si budem povídat, považuju se za tvůrce, a ne obchodníka, a podle toho ta druhá stránka vypadá. Já nechci dělat věc pro deset nadrženejch kámošů a ohánět se tím, že jsem true underground. Spíš bych chtěl dokázat, že mainstream se dá dělat dobře.

.

Rozhovor: Tomáš Motal x Zoe / Fotografie: Tomáš Archiv
https://www.instagram.com/motal_tomas/

Tomášovy Designy Seženete zde:

Návštěvou tohoto webu souhlasíte s používáním cookies, sledování vašeho počínání na našem webu a zpracovaní těchto dat třetí stranou.